Nedávno jsem zde recenzoval nejnovějšího Call of Juarez: Gunslingera a při té příležitosti se mi zastesklo po úplně prvním Call of Juarez. A tak jsem se prodral haldy nepořádku, až jsem narazil na moji srdcovku z dětství. Grafické orgie raději nečekejte, těch osm let se na hře pořádně podepsalo. Stále jde o hru i dnes v pohodě hratelnou.
Příběh dvou unikátních postav
Billy zvaný Svíčka to v životě nemá jednoduché. Jeho otčím bije jeho matku a sem tam i jeho, okolí ho má za zbabělce a budižkničemu. Má odlišnou barvu kůže a toho si lidé všímají. Mladý Billy pod tlakem utekl z domova bláhově hledat legendární Juarézský poklad. Nenašel. Teď se bez jediné vindry, zhrzen svou ješitností, vrací zpátky domů. Místo přivítání má z ostudy kabát, jeho přítomnost je všem akorát tak proti srsti. Billy se poté dostává do konfliktu s některými vlivnými obyvateli, bere nohy na ramena a žene se k jedinému místu, kde o něj stojí, k jeho domovu.
Reverend Ray v té době vykonává kázání, když se náhle ozvou výstřely odněkud z oblasti farmy, kde žije jeho bratr – Billyho otčím – a jeho žena. Jakmile celý schvácen přiběhne na hořící farmu, nalezne prostřílená mrtvá těla bratra a jeho ženy. O pár metrů dále si mrtvá těla prohlíží i Billy.
Vyvážená hratelnost
Ve hře hrajete střídavě za prchajícího Billyho a za jeho pronásledovatele Raye. Pasáže za Billyho se zaměřují na tichý postup a na boj na dálku. Billy to skvěle umí s lukem a bičem. Sem tam si s ním pěkně zalezete. Reverend Ray a jeho dva revolvery se zaměřují na boj z blízka. Rayovy pasáže lze souhrnně označit za jeden velký masakr. Docela paradoxní, když vezmeme v potaz, že je Ray přísně věřící kněz. Mnohdy prosí Boha o odpuštění, načež čtyřicetkrát poruší boží přikázání „nezabiješ“. Jak Ray, tak Billy mohou používat pušku. A Ray má ještě v inventáři bibli. Do konce hry jsem nepochopil proč.
Na Call of Juarez je úchvatný hlavně silný příběh. Původní vztah „lovce a kořisti“ se přenese do úplně jiných vod. Oceňuji, že ani jeden charakter není vyobrazován jako špatný. Je otázkou hráče ke komu bude chovat větší sympatie. I po hratelností stránce se jedná o ukázkový příklad. Ono je celkově těžké hledat neduhy na srcdovce mého dětství. Nenapadá mě nic, co bych měl vytýkat. Parádně jsem se bavil od začátku do konce a to už nejméně potřetí. Čili – jestli jste fanoušky westernu, skvělého příběhu nebo výtečné hratelnosti, jděte do Call of Juarez, neprohloupíte.
Tak po této retro recenzi si připadám starý, viz http://oi61.tinypic.com/2cx6i43.jpg
;-)
Pro Vas udelame novou rubriku „Commodore 64+Amiga 500″, kdybyste mel zajem psat recenze, ozvete se na info@playhit.cz
Osobně bych nemíchal 8/16/32bity, ale z pohledu dnešního hráče je to asi pod rozlišovací úrovní.
Jak se ale bude rubrika jmenovat, RetroRetro? ;-) PreRetro, Doba kamenná, Děrovačka? :)
Jinak bych se přimluvil i za Didaktiky a ZX Spectra, alespoň v mém okolí to bylo to nejobvyklejší…
Rubrika „Ex-perlicky“.
Ja zacinal na Atari 800XL, oblibena hra http://s.pcformat.pl/g/a/uploads/2115/t2.jpg
Na Atari jsem musel až za bratránkem 10 km. Samozřejmě Bruklí byl pecka – hlavně protože jsme ho dokázali jako jednu z mála her v pohodě dohrát. Jinak na Atari je moje srdcovka „Rescue on Fractalus!“. Dodnes (ani jako ajťák) nechápu, jak to mohla ta krabička utáhnout…
A kdo zlomil aspoň tři joysticky u Decathlonu ať zachřestí Turbem2000 ;-)
A co takhle recenze na hry v pouťových maringotkách? Třeba můj oblíbený Phoenix: http://www.youtube.com/watch?v=vT4-0eJfsto
Jeee Phoenix! Ja paril Pengo http://youtu.be/4Mw-XkalHUg
Radovan, Jankie, ozvete se prosim na info@playhit.cz , domluvime se na spolupraci.
To mi strašně připomíná Kwik Snax Dizzyho :)