GPC, parádní závodění Formulí 1, spatřilo světlo světa již v roce 1987 a majitelé ZX Spectrumů, Apple IIGS, Commodorů 64 a Amstradů CPC mohly tenkrát zvesela závodit. O rok později se dočkali i majitelé klasických PC, takže i moje mladé já. Za touto závodní hrou stojí Random Access a Distinctive Software Inc. (DSI – později EA Canada), a vydavatelem byl Accolade.
Ve hře vás samozřejmě čeká závodění, zde v monopostech F1. Na výběr máte tři formule, a to ze stájí McLaren, Ferrari a Williams. McLaren MP4/4 se šesti-válcem od Hondy posíleným turbem je nejsilnějším monopostem ve hře, protože má 801 koní, ale nejhůře se ovládá. Pamětníci jistě vzpomenou, že právě tento vůz vyhrál 15 z 16 Grand Prix a díky tomuto faktu se ze mě tenkrát stal fanoušek této stáje. Teď už nefandím, protože z Formule 1 se stala příšerná kravina, kterou napraví jen návrat ke kořenům, ale to odbíhám od GPC, takže zpátky k monopostům. Williams FW12C s motorem od Renaultu je zlatým středem. Výkon má jen o chlup slabší než vůz od McLarenu (745 koní), a s ovládáním by neměl být větší problém. Posledním monopostem je Ferrari F1/87/88C s velkým dvanácti-válcem, který ovšem produkuje nejméně koní ze všech tří, a to 689. Protože je nejpomalejší ve hře, ovládání má naopak nejlehčí.
Když už jsme si představily vozy, je čas si říct, kde je budeme prohánět. Ve hře je celkem 8 tratí z celého světa a jde o: okruh Jacarepaguá v Brazílii, Circuit de Monaco v Monaku, Circuit Gilles Villeneuve v Kanadě, Detroit Street okruh v USA, Silverstone ve Velké Británii, Hockenheim v Německu, okruh Monza v Itálii a Suzuka v Japonsku. Tyto okruhy si můžete užít ve třech herních režimech, a to praktická jízda, jeden závod a šampionát. Před samotným závodem se vždy jede kvalifikační kolo, což je prostě jedno kolo na dané trati bez ostatních jezdců.
Grafika je na svoji dobu celkem povedená, o tom žádná. Tento engine využívalo více závodních her, jako třeba Test Drive 1 a 2, či The Cycles: International Grand Prix Racing, což je v podstatě stejná hra jako GPC, akorát s motorkami. O zvuku se asi nemá cenu bavit, když jde o bručení PC speakeru, ale hudba se mi tak nějak líbí i přes svůj pípací hendikep. Na svědomí ji má Kris Hatlelid, který ji napsal pro Commodore 64 verzi hry a jeho melodie jsou opravdu chytlavé.
Zajímavostí jistě je i fakt, že tato hra nám přinesla legendu mezi závodními hrami na PlayStation. Řeč je samozřejmě o sérii Gran Turismo, kterou jistě nemusím nijak zvlášť představovat. V rozhovoru pro Top Gear v roce 2010 prozradil Kazunori Yamauchi, tvůrce Gran Turisma, že právě GPC byla první hrou, díky které se seznámil s žánrem závodních simulátorů.
Samozřejmě pro vás máme tuto hru k dispozici, ale musím vás varovat, že jelikož jde o emulaci skrze DOSBox, můžou se sem tam objevit chyby ve hře. Sám jsem zažil pár zvláštních glitchů, jako barevný chaos místo tribun, který je předzvěstí teleportace, bezdůvodné znovu-startování závodu a faktu, že můžete zajet 5 kol ze tří. Samozřejmě to hra neustojí, protože zajet více kol, než je maximum, je pro ni nejspíše tvrdý oříšek na vyhodnocení, proto místo animace po závodu uvidíte pouze černou obrazovku. Pohrál jsem si s nastavením DOSBoxu, takže je možné, že jsem tyto problémy vyřešil, ale pokud se nějaká chyba objeví, byli jste varováni.
Instalační soubor naleznete pod tímto odkazem. GPC není špatnou hrou, ovšem pro dnešního hráče je to spíše k smíchu. Proto tuto hru vyzkoušejte, pokud překousnete její stáří a jednoduchost. I když ve své době si recenzenti stěžovali na fakt, že ve hře musíte na vyšších obtížnostech řadit, což tenkrát z nějakého důvodu nezvládali, přestože se klávesnice nijak výrazně nezměnila za těch X let, a tak většina z nich hrála ve dvou – jeden řídil, druhý řadil. Pokud tedy zvládnete řazení sami, dejte si nejtěžší obtížnost a ukažte, co ve vás je, nebo si můžete připomenout staré časy, kdy lidé nezvládali multi-tasking, a s kamarádem se můžete střídat u řazení a řízení. Volba je na vás…
Retro-Hodnocení: 7.0
Napsat komentář