Recenze: Alien: Isolation – Návrat legendy?

Pokus oživit Vetřelce se prozatím nesetkal s moc velkým úspěchem. Snaha sice byla, ale většinou byla zavalena řadou smyšlených informací a nedostatků, které fanoušci této série nemohou jen tak skousnout. Jak se povedl Alien: Isolation, je to konečně povedené dílo hodné nosit jméno legendy hororu?

Ripleyová se vrací

Příběh jako takový jde po stezce, kterou mu vyšlapala filmová předloha. Amanda Ripleyová dcera známé hrdinky zjišťuje, kde by mohla být její zmizelá matka. Vydává se tedy se svým teamem na stanici Sevastopol, kde na ní čeká Nemesis její drahé máti. Nakonec se ale situace celkem zvrhne a celá pátrací akce se stává bojem o přežití na podivné vesmírné stanici.

Neohrožuje vás totiž jen Vetřelec, ale jsou zde i jiní nepřátelé. Vyděšení lidé, kteří stejně jako vy bojují o přežití, prakticky díky strachu přišli o rozum a tím pádem střílí na vše, co se hýbe, Xenomorf se proti nim dá ale využít jako celkem účinná zbraň. Krom nich je tu ještě systém Apollo, který ovládá většinu techniky a androidů na lodi a ten se také trošku zvrhl a Amanda se mu zrovna moc nezamlouvá, takže se vám často stane, že po vás půjdou podivné postavy s vizáží Fantomase. Za předpokladu, že jejich oči budou mít bílou barvu jsou v přátelském modu, když ale jejich oči zčervenají je jasné, že už vás nechtějí jen poplácat po zádech.

Za předpokladu, že hráč prozatím měl to štěstí a nesetkal se s touto legendární sérii, má jednoduše kliku. Protože jinak ho čeká řada filmových momentů, které už viděl. Díky tomu můžete v daných místnostech předpokládat, co se přesně stane. Což je rozhodně škoda. Pro příklad bych uvedl třeba místnost se řetězy, v které byla atmosféra umocněna kapající vodou. Fanoušci filmu na sto procent ví, co se stane hned po vstupu, přeci jen si pamatují na člena posádky, který hledal svou ztracenou kocourem. Nabídne jim hlavně možnost prožít příběh jejich oblíbené hrdinky na vlastní kůži. Hra jako taková obsahuje všechny tři filmy v jednom velkém balení, takže jak neznalci, tak i fandové se mají v tomto směru na co těšit.

Atmosféra na jedničku

Základní kameny této hry, jsou strach a fascinující atmosféra. Musím říct, že se oba povedly na jedničku. Vetřelec je zde ultimátím lovcem, na kterého je prakticky vše krátké. Má sice pár slabin, ale ty lze využít jen jako určitý způsob zastrašení tohoto legendárního netvora. Slabší zbraně prakticky ignoruje a bez problému vás i přes střelbu z pistole vykuchá. Hra na schovávanou je s ním ale občas celkem komickým zážitkem, působí sice monstrózně a strašidelně, ale systém schovávání za stolem jeho AI zřejmě moc nesedl, takže si s ním můžete klidně hrát a plížit se okolo stolu a on vás jednoduše nezpozoruje. Dalším podivným okamžikem je, když za ním chodíte šlapete mu po ocasu a stále si vás nevšímá. Ale tento detail bude vyřešen během jednoho až dvou patchů.

Atmosféra ale na rozdíl od aliena nemá ani tu nejmenší chybku. Rozpadlá, víceméně opuštěná stanice působí skutečně fantastickým dojmem. Sevastopol je prostě ideálním místem, kde by se měl příběh s Xenomorfem odehrávat. Temná zákoutí, dlouhé šachty a osamělé lokace jsou perfektní. Dojem z hraní dokresluje ještě hudební doprovod, který vám dokáže rozproudit krev v žilách a navodit pocit strachu z toho, co vás v následujících sekundách čeká. V momentu kdy jsem utíkal před Vetřelcem a můj drahý jezevčík vyštěkl, jsem si málem ukápl do kalhot. Asi tak na mě působilo prostředí, v kterém jsem se nacházel.

l.

Kde sehnat výbavu?

Ze začátku prakticky vaše postava nemá nic. Čím dále jste v příběhu, tím víc předmětů získáváte. Různé itemy na otvírání zámků, sváření a hacking. Krom toho je možné vytvářet lékárničky a granáty pomocí ingrediencí, které jsou všude rozmístěny.

Na každý z předmětů potřebujete pro jeho výrobu určitý počet daných surovin. Těch je možné nést jen daný počet. Ale výtvory, které vám dají, za jejich hledání rozhodně stojí.

Zbraní je ve hře celkem hodně. Od obyčejného hasáku až po plamenomet, který na vetřelce skutečně platí. Za předpokladu, že s jeho obsahem šetříte, vydržíte s ním prakticky až do konce hry. Na lidi celkem účinně působí všechny zbraně. Krom pistolí máte po ruce i granáty a výbušniny, ty vám pomáhají s odlákáním protivníků od místa, kudy chcete například projít.

Zábavnou složkou hry je hacking, který umocňuje pocit bezmoci a strachu. Občas je totiž nutné, aby jste dané dveře přemostili velmi rychle, jinak si vás nepřátelé pěkně vychutnají. Spojování obrázků tím pádem dokáže nabrat skutečně slušné obrátky.

Menší kritika na závěr

Prvním bodem, který mi celkem výrazně neseděl, byla menší frustrace, jenž se při průchodu hrou časem dostavila. Nemám rád naskriptované lokace, ale v momentu, kdy proti sobě mám pět androidů a vetřelec prakticky číhá v každé druhé šachtě, nebyla zrovna příjemným zážitkem. Při hororu se mám bát daného podnětu a ne přesily nepřátel, kteří si navzájem ani nejdou po krku. Alien totiž roboty v této lokaci nechává na pokoji a i za předpokladu, že jdou přímo pod ním si jich nevšímá. Škoda že save pointy jako takové jsou od sebe často celkem daleko, takže se smrt opakuje do té doby, dokud neznáte jak pohyby vašich nepřátel, tak i Xenomorfa.

Celkem zajímavým bodíkem je dozajista i to, že postava neumí skákat a ani pořádně přelézat věci. Nedisponuje ani možností si vzít předměty předtím, než jí je příběh do rukou sám vloží. Takže pistole, která leží u její oběti je prakticky zbytečná. Musí si jednoduše počkat, až si najde svou vlastní.

Čím více času ve hře jste, tím větší se z ní stává stereotyp. Jiné tituly nabízí určitý rozvoj svých dovedností. Jenže tady je možné přijít o svůj půl hodinový postup jen kvůli špatnému rozmístění save pointů protože vás vetřelec zabije přímo u něj i přesto že jste se předtím celou dobu jen plížili. Ze začátku to možná vypadá jako legrace ale po určitém čase to už není zrovna velká zábava. Jelikož jsem milovníkem Dark Souls, tak mi umírání z kterého získávám herní zkušenosti nevadí, ale tady je to prakticky bez většího postupu.

Útěk je jediná cesta

Alien: Isolation je nakonec celkem povedený titul. Dalo by se říct, že po stránce atmosféry, strachu a ztvárnění Vetřelce je to fantastický zážitek. V moment, kdy bych bral v potaz jen tyto aspekty, byla by hra skutečně perfektním dílem. Problém je, že jako celek má tento titul řadu much. Nejvýraznější je dozajista příběh spolu s částečnou frustrací, která postupem času přijde. Kdyby Xenomorf nebyl ve hře neustále a objevoval se jen v občasných intervalech, měla by hra daleko lepší nádech.

Milovníci hororových titulů, kteří se nebojí umírat, si tuto hru určitě oblíbí. Za předpokladu, že se chcete bát, tak je Alien: Isolation určen přímo pro vás.