Zdravím všechny, v tomto článku jsem si pro Vás připravil lehce humorně zpracované téma o hráčích, které určitě znáte nebo dokonce jste to i vy sami. Bavte se a neberte to osobně :) .

Multiplatformista Pařan

Naprosto spokojený hráč, který má pokryté veškeré spektrum her. Nemusí se strachovat, že mu ta nebo tamta hra nevyjde, protože vlastní dostatečně výkonné PC tak herní konzoli/e tudíž je z obliga. Hry si kupuje podle pohodlnosti ovládání, žánru (např. strategie na PC, závodní hry pro konzoli) nebo exkluzivity. Na fórech se příliš neprojevuje negativně vůči jiným platformám, i když si do konkurence tu a tam rýpne.

Umírněný PCčkář

Hráč jak s průměrným, tak velmi výkonným strojem na, který ovšem oba nedají dopustit. Rádi hrají svoje klasiky, nové tituly pochopitelně taky a nemají potřebu hrát na ničem jiném. Byť občas zahlédnou nějakou konzolovou exkluzivitu, která by stála za hřích, zpravidla je to nemotivuje „kupovat si konzoli, kvůli jedné hře“ a radši si najdou alternativu či to prostě přejdou. Umírněný PCčkář může u hraní trávit desítky, stovky hodin nebo jen pár hodin v měsíci. Herní diskuze buď vůbec nenavštěvuje, nebo jen občas a jeho psaný projev zpravidla nepřesáhne únosnou mez dobrých mravů.

 PCčkář radikál

Člověk bojují za čistotu PC rasy. Vše ostatní je hovadina pro malé děti co zpomaluje herní vývoj. Nejraději by čas vrátil do 90. let, kdy výkonné PC stálo tolik co auto a kvůli jedné hře jste museli provádět upgrade co měsíc. Na fórech srší prvoplánovým hatem, který končí osobními urážkami a omíláním stejných argumentů pořád do kola. Nejsmutnější je radikálovo herní portfólio, skládající se z obyčejných klasik, případně o hry ani vůbec nejde. Dělí se do dvou podskupin.

• PCčkář radikál škudlil

Za svůj stroj je ochoten utratit desetitisíce korun, ovšem vytáhnou šrajtofli a koupit si hru za plnou cenu mu už moc nevoní. Radši hru upirátí, protože „trapná výmluva, doplňte sami“ či počká na brutální slevy na Steamu, kdy grafika třeba není tak aktuální a řekne: „ještě že jsem za tuhle hnusnou s**čku nedal tolik peněz.“

• PCčkář radikál salámista

Jeho herní stroj je velmi podprůměrná v lepším případě průměrná rachotina, ovšem na fórech dělá machry bůh-ví jaký nemá dělo. Co se týče her, je na tom velmi podobně jako radikál škudlil s tím rozdílem, že salámista občas nějakou tu kačku pustí. Až se vypovídá, odejde hrát Dotu na střední detaily.

Konzolista pohodář

Přijde domů, otevře si pivko (či něco jiného) sedne na gauč, vezme do ruky ovladač a jde pařit. Hry si v drtivé většině kupuje, srdcovky si nechává a vše ostatní prodává dál, může vlastnit i několik druhů konzolí. Důvodem proč nehraje na PC je z několika důvodů: menší pohodlí (pro něj), žádný ze žánrů ho neláká, sedí a kouká do monitoru ve škole/práci. Nemá příliš velké nároky na grafickou stránku her, ale nedělá mu problém přiznat, že vedle je tráva zelenější, za kterou si ovšem někdo musel připlatit. S projevy na fórech je na tom stejně jako Umírněný PCčkář.

Konzolista Goebbels

Hádá se úplně se všemi. Jeho konzole je to nejlepší hned po krájeném chlebu a proto není divu, když vyletí jak čertík z krabičky, když jeho „miláška“ někdo osočí. Hry si kupuje (nebo jeho máma), ale najdou se i vyčůránci s flashnutou konzolí, kteří se hádají s PC piráty o tom, kdo víc krade. Nejvíce výživné jsou pak boje Playstation vs. Xbox, kdy v porovnávacích videích na Youtube létají argumenty typu: „Tady je lepší stín, Xbox WIN“ a naopak. Obvykle se jedná o fanatiky trávící hraním veškerý svůj volný čas. Opět se dělí do dvou podskupin.

• Konzolista Goebbles vzor 1940

Vše je strašně sluníčkové, „Oni vývojáři ještě s těmi hrami neumí tolik pracovat, musíme být shovívavý“ omlouvají konzolisté vzoru Goebbles 1940 drzost vývojářů chtít za průměrné hry (graficky i hratelnostně) o 1/3 vyšší cenu. Mlží a říkají různé druhy polopravd do doby, než se z nich stane…

• Konzolista Goebbles vzor Berlín 1945

Po 5 a více letech, když je jeho „milášek“ v posledním taženi: „Ono těch 720p při těch průměrný 25 fps, vůbec není špatný.“a „Na těch 40 palcích se to ztratí“. Zkrátka fanboyem až do hořkého konce.

Hráči Nintenda

Nikoho nezajímají.

Tabletáři

Vaše sestra, přítelkyně či kolega v práci krátící si směnu na záchodě. Nejedná se o hráče v pravém slova smyslu, jen takové náhodné kolemjdoucí stojící mezi futry. Překvapivě se právě na nich dá poměrně snadno vydělat spousty peněz skrze mikrotransakce. A děje se to.