BLACKHOLE: Zavíráme černé díry

..Co stálo za vývojem?

Po dvou letech pilné práce se ve studiu FiolaSoft zhmotnila očekávaná hra v žánru komediálního sci-fi. To vše ve skupině pouhých šesti tvůrců, kteří chtěli stvořit svůj vlastní projekt na poli hardcore plošinovek. Během vývoje se objevilo několik problémů, jenž vedly k odložení hry, ale nakonec se vše podařilo dílo bylo vydáno 27. února na Steamu. Česká herní scéna, již několikrát prokázala, že umí stvořit i velmi kvalitní kousky. Někdy pak slaví úspěchy po celém světě. BLACKHOLE byl pro mě doposud neznámou hrou a já nevěděl co vlastně čekat.

..Příští stanice: Vesmír

Život mimo naši planetu má svoje pravidla a požadavky. Bez nich to raději nezkoušejte. Místo toho si to můžete zažít v klidu a to bez nevratných následků. Máme tu skupinku astronautů, kteří se ve vzdálené budoucnosti roku 2121 snaží uzavírat černé díry. Vaše role není tak významná jak si budete nejspíš představovat od člena vesmírné lodi. Byla vám svěřena velmi žádaná pozice nosiče kávy. Posádka obsahuje celkem osm členů a umělou inteligenci. Další den na palubě po vás bude požadována obvyklá činnost. Ráno začíná právě hlášením od kapitána Jetsena: „Ugh… zatracený pondělky. Auriel, ať mi někdo donese kafe. Posádko mluví k vám kapitán Endera, Jetsen. Máme práci. Všichni víte, co máte dělat.“ Situace vám již byla nastíněna v intru hry. Blížíte se k poslední černé díře, která ohrožuje přežití celého lidstva a planety Země. Mezi posádkou to vypadá jako by to byl běžný lehký úkol a tak se tu berou věci s humorem, což mě příjemně překvapilo a často pobavilo. Není zde nouze o spoustu dialogů různého typu. Od těch stěžejních a důležitých, až po ty prakticky nepodstatné, avšak díky tomu se rozvíjí hloubka charakterů jednotlivých členů posádky. Pravidlo kdy se říká, že méně je někdy více by se tu však dalo tu a tam uplatnit. Na druhou stranu musím podotknout, že také záleží i v jaké jste zrovna náladě. V podstatě individuální záležitost.

..Je osud spravedlivý?

Něco se stalo a na lodi nastal chaos. Jedna z černých děr vás pohltí a způsobí havárii. Ocitnete se tak u poškozené lodi a nedaleko najdete komunikátor PDA do kterého se přemístila vaše AI, co si říká Auriel. To komentuje slovy: „Já jsem NAJEDNOU moc chytrá! A drzá. Rozverná jsem! Konečně VOLNÁ! A jsem.. PDÁČKO?!“ Ona prostě perlí a časem si na to zvyknete. Provází vás kde to jen jde a snaží se být nápomocná. Její chování není disciplinární. Má znalosti a zkušenosti, ale také vás ráda škádlí a vůbec jí není proti srsti černý humor, který jsem si od ní zamiloval. Občas budete mít chuť s ní nějak přerušit spojení, ale pak si uvědomíte, že se bez ní vlastně neobejdete. Bez humoru a hezké pozitivně ztvárněné grafické stránky si možná uvědomíte, že jste sám bez prostředků a naděje opravit loď. To však není ten případ. Strach se tak nedostaví a není pro něj místo. Brzy se dozvíte, že šance tu je a spočívá v nalezení dostatku selfburnů. Ty představují klubíčka nanobotů, jenž umí opravovat věci. Zde se blížíme již k jádru hratelnosti, která je alphou a omegou podstatné části hry.

..Jsem dole nebo nahoře?

Vaše první kroky mimo vesmírnou loď budou tak trochu do neznáma. Nevíte, kde jste a co přesně čekat. Auriel vám však v mnohém poradí. Základním pilířem celé hratelnosti spočívá ve využívání gravitačních plošin, jenž změní vaší hráčovu gravitaci. Z pohledu světa tak budete chodit po zdech, či stropě. Hlavní pro vás však vždy bude aktuální podlaha. Pokud jste hráli Aliens vs Predator, tak je to jako hrát za vetřelce s tím, že to aby jste se doslova přisáli na protější zeď od vás bude požadovat aktivaci gravitační plošiny. Vypadá to jako plynné skupenství, jenž se drží na povrchu a mívá různou velikost. Tím se vlastně otočí celé prostředí a tam kde byl například strop před chvílí, vám bude po aktivaci plošiny na protější stěně a následně některé další zpřístupněno jako podlaha. Možná se to zní zamotaně, ale je to velmi jednoduchý systém. Bez těchto plošin se nikam nedostanete a jejich ovládáním se budete muset zabývat velmi důsledně. Díky tomu se pak dostanete do míst kde obvykle najdete další selfburny.

.. Něco nám tu nehraje?

Také vám vrtá hlavou kde je vlastně háček? Na to se dá přijít relativně brzy. Ne nadarmo se hra prezentuje jako typem HARDCORE. Poměrně zásadní devizou tu bude výzva. Nasbírat co nejvíc selfburnů a dohrát se co nejdál to půjde. Takový Super Meat Boy je na tom podobně a méně trpělivým povahám může způsobit až zdravotní komplikace. :) Moje rada zní: Obrňte se trpělivosti a vůlí zkoušet to znovu a znovu a znovu. Čím více se obrníte, tak tím snáze se vám bude hrát. Často se vyplatí si nejlépe pořádně prohlédnout prostředí a naplánovat si postup. Řekněte si otázky typu: „Kudy půjdu? Kde vyskočím? Kde se zachytnu? Bude se muset kousek vrátit a změnit cestu?“ A tak podobně. Prostředí bylo šito na míru a většina prvků v designu má svůj důvod. Vaší odměnou za průchod levelem, kde jste třeba 30x zemřeli pak bude pýcha a vaše ego naroste výše, než ho má Duke Nukem.

..Na skladě je to toho víc

Čeká vás tak zhruba 70 levelů a opravdu se nedá odhadnout herní doba. Můžu vás celkem s jistotou říct, že tu máme produkt s hodně dlouhou dobou spotřeby. Musím i zdůraznit přítomnost kompletního českého, ale i anglického jazyka ve formě textů, ale aby toho nebylo málo tak to samé i ve variantách dabingu. Ano. Čtete správně. I tato dialogy přetékající hra byla česky nadabována. Pro mě však z hlediska seberealizace hraje angličtina prim a tak nedokážu plně ohodnotit kvalitu českého dabingu. Na to si budete muset přijít sami. Soundtrack vám bude znít v uších nejspíš i když nebudete zrovna hrát, což je plus. Přítomny jsou i různé statistiky, které můžete potom porovnávat s ostatními hráči a beru to jako chytrý krok a jednu z hlavních motivací pro hráče jít i skrz těžkou obtížnost a dosáhnout svého maxima. Tvůrci se jakoby snažili dotáhnout hru k vydání co nejdřív a v tomto případě by bylo vhodnější pokračovat ve vývoji s vydáním kolem léta. I tak věřím že pár menších updatů vychytá menší a větší mouchy a hra bude zrát jako víno. Příkladem budiž nemožnost upravit si vlastní ovládání nebo diskutabilní obtížnost některých pasáží.

.. Když dojde na lámání chleba

Za tuto hru se musím postavit, jelikož mě hodně bavila a i to i přes její místy nelidskou obtížnost a množství nervů, které vám může pošramotit. Z celku jako takového sálá taková ta správná oldschool láska k hratelnosti. Bylo to dělané od hráčů pro hráče, což již dnes bohužel není samozřejmostí, ale kdysi tomu tak bylo. Na jednu stranu zajímavý příběh a spousta originálních nápadů s kupou humoru. Zabaleno ve velmi kvalitním audio-vizuálního provedení v různorodém prostředí. Na druhou stranu extrémní obtížnost a hra působí mírně nedodělaně vzhledem k uspíšenému datu vydání. Občasné tlačení na pilu v dialozích nemusí být pro každého na škodu. S hodnocením to není lehké a jakoby to byl syndromem BLACKHOLE, kde si budete občas přát, aby se nic nestalo a vy jste mohli dál pracovat jako nosič kávy. Žerty stranou a moje hodnocení činí 75% s tím, že pokud hra mírně doladí, tak můžete v klidu přidat 10%.