..Vítejte

Začátek hry klame tělem. V kůži dospělé ženy se ocitáte na parkovišti před zábavním parkem. Vše nasvědčuje tomu, že vás čeká skvělý den plný smíchu a legrace. Je krásné počasí a nikde ani noha, tak co víc si přát? Každý jistě ocení, když může mezi atrakcemi na chvíli zapomenout, že má zítra opět jít do své stereotypní práce. Zhruba takto začíná nová hra až na to , že se velmi rychle něco zvrtne v příběhu. Začne se smrákat a něco není v pořádku. V prvním videu vidíme naši hlavni protagonistku, jak se podivně zastaví před vstupním nákupem lístku a jakoby si uvědomila, že jí něco chybí. Poslední dobou na tom není psychicky dobře a nyní zjišťuje, že se ztratil její syn Callum.

..Přistupte blíže

Atlantic Island Park byl otevřen roku 1977 jistým výstředním podnikatelem. Nathaniel Winter chtěl, aby jeho dílo sloužilo jako sídlo pro ty nejhezčí dětské zážitky naplněné radostí a smíchem. Každý si zde měl užít do sytosti a rád se pak vracet. Bohužel park jako takový byl zasažen vlnou podivných neštěstí. Smrtelné tragédie se střídali s bizardními událostmi a do toho zasahovali samotní duchové. Senzační titulky novin dávají tušit, že park je daleko od stavu, aby mohl dále brát nevinné životy. Proč se tedy Lorraine rozhodla vrátit pro svého syna?

..Na vlastní pěst

Jak jistě tušíte tato hra je směsicí hororového žánru, kterému se poslední dobou opět velmi daří viz například výborná SOMA a do toho to představuje jakýsi simulátor pro chůzi a prohledávání prostředí. Nalézáte různé zprávy, články a odkazy, které s pevně vedenou rukou ukazují sílu příběhu. Na rovinu můžu říct, že jsem o hře těsně před jejím vlastním hraním nevěděl prakticky nic a udělal jsem sakra dobře. Proč? Tak zaprvé zde jde především o ten příběh, který vás bude posouvat dál, ale taky vám přidávat otázky a dávat brouky do hlavy a je škoda o něm vědět něco víc dopředu. Právě proto vám bude ode mě stačit jen základní dějový nákres událostí a zbytek si musíte vychutnat sami na vlastní pěst. Ano vlastní pěst a sami. A slovo vychutnat se zde hodí asi jako nůž do srdce.

..Atrakce volá

Park je rozdělen do mnoha částí a každá má různé druhy atrakcí. Nechybí klasické prvky zábavních parků a mnoho z vás si vzpomene i na svoje zážitky z pouti, až na to, že byste si role vyměnit nechtěli. Strach je všudy přítomný. Dobře hodnotím míru dávkování napětí a momenty kdy se leknete se nedají, tak dobře odhadovat jak jsem si myslel. I obyčejné svezení v umělé kachně na vodě, která má pevně stanovenou trasu skrz speciálně navržené jeskyně zní jako skvěle oddychová zábava. Ve hře si však budete brzy kousat nehty napětím. Stačí k tomu tma a pomalá jízda a už máte divné tušení. Nic se zdánlivě neděje a rychlost je stále stejná, ale i tak se mi dostavila mírná nervozita. Dostáváte se do jeskyní a zde již čekám nějaké strašení. Duch nebo že něco spadne do vody. Barevná světla a nebo přízraky. Nic takového. To si pouze hraje s vaším mozkem vlastní představivost. Dostalo mě něco úplně jiného. Na stěnách se vám díky speciálnímu nasvětlení ukazují prvky světla a stínu a tvoří se díky tomu jednoduché obrázky. Již na tom prvním se zdánlivě nic neděje,ale i tak vám může zrychlit tep. Zobrazuje dvě děti a opodál stojí jejich otec se sekerou v ruce a jde vidět, že zrovna štípá dřevo. Nic drastického, ale autoři prostě vědí jak správně zahrát na vaši psychiku. Po několika dalších obrázcích, kde uvidíte i jejich matku se dostane i na ježibabu mi došlo, že se nejspíš jedná o klasickou pohádku o Jeníčkovi a Mařence. Vskutku skvělý nápad a každá atrakce má vlastní styl a atmosféru.

..Oko vidí

Grafická stránka se dokáže slušně realizovat díky chytře zvolenému enginu, který se teprve začíná více využívat a řeč není o ničem jiném, než o nástupci dosluhujícího Unreal 3 enginu. Jeho čtvrtá verze vychytala slabosti svého předchůdce a nastavila nový standart pro zobrazování. Vzhledově se jedná o oku lahodící prostředí, které trochu kazí v základu zapnuté speciální efekty, kterým zrovna nefandím. Ty jdou však vypnout a ze hry se pak stává skutečná podívaná. Kde je ten háček? Ano, máme ho. Optimalizace klopýtá a stávalo se mi, že se čas od času FPS dokázalo propadnout o několik desítek snímků za sekundu směrem dolů. Co se týká designu atrakcí a prostředí, tak to na mě působí uvěřitelně a věřím, že nějak podobně snad vypadají i skutečné zábavní parky, až na to že tam najdete i nějaké lidi. Tady si brzy budete připadat jak ve zlém snu. A není to třeba jen sen? Dobrá otázka.

..Tady jízda končí

Je tu vůbec něco co můžu The Park vytknout? Bohužel ano. Jednak hrací doba čítá zhruba dvě hodiny a to, ale nebudete nikam spěchat. Jakoby se tvůrcům chtělo otestovat hráčské publikum, zdali jsou vůbec ochotni skousnout tento koncept menšího zábavního parku a čekali na jejich reakce. Ty jsou i přesto nemilý fakt velmi kladné a já to mohu s radostí potvrdit. Vzhledem k mému strachu z hraní podobných her pro mě nebylo lehké zvážit zda této hře dát šanci a nebo ne. Mám stále trauma z Amnesie, kde jsem si před pár lety po jednom šíleném leknutí, kdy za mnou neslyšně stála stvůra s xichtem alá rozervaná bota. To mi pak nadskočilo celé tělo a ruce se zkroutili do takové míry, že jsem měl obrovský šok. Brzy na to přišla bolest na hrudi a další várka strachu v podobě pocitu na infarkt, který přetrval ještě půl dne, než se bolest lokalizovala pod lopatku a dala se částečně ovládat pohybem, což mi potvrdilo to, že se jedná o nepěkně skřípnutý nerv na zádech. Tentokrát se mi podobně hnusná příhoda nestala, ale skřípnutý nerv mám znova! Ani jsem se nějak zvlášť nelekl, ale prostě opět se po otočení pohledu za sebe zjevila tentokrát postava děsivé veverky a tělem prostě i tak projede jakási nadměrná vlna energie ze strachu a opět cítím starou známou tupou bolest pod lopatkou i druhý den potom. Abych to zakončil, tak vám hru vřele doporučuji a pokud nemáte problémy se srdcem jako já, tak to přežijete a budete mít na co vzpomínat a možná přijdou i hezké sny? Za mě dávám temných 93% a věřím, že časem se díky novějším ovladačům grafických karet zlepší i stabilita u počtu snímků za sekundu.