Noční obloha odpočívá v magickém opojení zářivých hvězd. Toronto tvrdě spí a připravuje se na další den. Několik bezdomovců za obchodem postává u hořícího barelu a mráz jim nedává na výběr. Někdo to zkusil udělat po svém, když si lehnul lavičku a přikryl se děravou dekou a zkoušel se zahřát flaškou poloprázdné vodky. Po pár hodinách se mu prsty se už nedokázaly hýbat a on strnule pozoroval tu krásu nahoře. Flaška mu vypadla a změnila se na střepy. V očích se mu objevily záblesky minulosti. Zavřel oči a čekal na zázrak. Pak je otevřel a pozoruje velkou skleněnou místnost obklopenou oceánem. V rohu svítila neidentifikovatelná záře, která jej oslepovala. Přestával cítit končetiny a chtěl pryč. Ozval se mechanický zvuk a ze světla vyjel robot s pásovým pohonem. Bezdomovec se skulil do klubíčka a něco blekotal. Elektronický hlas prolomil to náhlé ledové ticho. „Kdo jsi?“Bezdomovec se zakuckal a vyzvracel trochu vodky a odpověděl. „Nikdo.“ Robot se přiblížil a jeho tlakové operační rameno ho chytlo za nohu a začalo jí zvedat do výšky. „Kdo jsi?“ Další huhlání se střídalo s pokusy popadnout dech. „Jmen.. Jmenu.. chrr chropttchhrr.. Jmenuji se.. Ughghllhh.. Simon Jarett.“
„Chyba časové smyčky. Budete teleportován zpět v čase. Čeká vás jiný osud.“ Mechanický skřípot pásu se rozjel a táhnul jej sebou směrem ke světlu. Náhle se zastavil a naklonil rotační krk směrem k přijímači nad mechanickým ramenem. „Změna plánu. Nastala chyba EQ93 a subjekt podstoupí program SOMA 385129.“ Záře se rozevřela a opět zavřela.
Píp píp píp. Budík vylekal Jaretta více, než obvykle. Tentokrát spal jako dudek a byl za to moc rád. Vstal a postavil na kafe sednul si na židli. Bezmyšlenkovitě snědl zbytek pizzy z večera a ani si jí nešel dát ohřát. Něco s ní nebylo v pořádku. Koukal strnule kamsi do rohu kuchyně a o něčem přemýšlel. Po chvíli odložil hrnek a pizzu a šel do koupelny. Otevřel dveře a před ním stál pásový robot co ho nabodnul do výšky na výsuvné rameno. „Snad sis nemyslel, že ti dáme další šanci, že ne?“
Napsat komentář