“ Zastavte se všichni. Nemohu tomu uvěřit. Nikdo z vás si jí nevšiml.“
Ervin: „Marie, co náš zrak přehlédl v této noční džungli a za mizerného světla z Jonesovi pochodně?“
Marie: „Vandu. Orchidej nezměrné hodnoty. Velmi vzácná a vzhledově přímo mystická.“
Indy: „Gratuluji k nálezu. Měli bychom to oslavit, protože tahle patří opravdu mezi limitované kousky.“
Tios: „Být zticha. Ani krok.“ Zašeptal..
Mačeta trčela ve vzduchu jako ze zkamenělé sochy. Indi se mu naklonil přes rameno. Prstem ukázal skrz malý průzor mezi tlustými zelenými listy. Cosi černého vyselo zavěšeného na liáně. Chtěl osvítit místo pochodní, ale nebylo na co.
Indy: „Co jsem tím světlem vyplašil?“
Tios: „Netopýr. Poblíž jeskyně. Všichni být na místě. Ticho.“
Nikdo ani nedutal a z džungle vycházela symfonie zvuků. Chůze to po cestě tlumila a cinkání plechového hrnku z Ervinova přeplněného batohu tomu pomáhala. Přiložil si ruce k uším a snažil se izolovat zvuk směrem k místu odkud odletěl. Ostatní uvítali možnost odpočinku.
Tios: „Asi 15 stop slyšet pískání.“
Vydali se tímto směrem a objevili opravdovou jeskyni. Než se dostali dovnitř Indy navrhnul udržovat malý oheň, aby nedráždili netopýry. Za velkým balvanem ležela rozprostřená kožešina. Někdo tu možná občas přespává napadlo Indyho. Tu noc držel jako první hlídku. Podařilo se mu bičem zneškodnit jednoho po zemi lezoucího obyvatele jeskyně. Měl poraněné křídlo a vypadal špatně. Jistě mu ušetřil to trápení a zároveň posloužil jako večeře. Na ohni pečený neměl chybu.
Ervin: „Co mi to tu chroupá u hlavy?“
Indy: „Opékaný netopýr. Chcete kousek nechat?“
Ervin: „Ne. Děkuji. Myslím, že mi zbylo ještě pár datlí.“
Indy: „Dobrě. Jedná se o delikatesu.“
Ervin: „Vzbuďte mě až budete chtít střídat.“
Indy: „Provedu. Zatím dobrou noc.“
Marie a Tios pospávali na druhé straně kolem ohně. Občasně zapraskání přerušil pískot netopýrů nebo jejich nestálý pohyb vzduchem. Byl tam klid a bezpečí. Jen co slunce převalilo zpět na obzor se Indy probudil, jen to už nebylo ve snu, ale v realitě. Seběhl strmý sráz a dal si osvěžující koupel v řece. „Mám tě!“ Ozvalo se vítězoslavně a z plna hrdla široko daleko. Podařilo se mu chytnou statnou rybu na špičatý klacík. Vrátil se zpět nahoru a po chvíli snahy se mu povedlo vzkřísit téměř vyhaslý oheň z posledních žhavých uhlíků. Opekl si rybu a nebo kazilo ranní idylku. Šedá masa mraků se valila odněkud z východu a první kapky zkrápěly Indyho klobouk.
Napsat komentář