„Máme tu zvědy v řadách místních osadníků.“ Prohlásil Indy a vyndal Ervinovi šipku z ramene. Prohlédnul si jí, ale nedokázal si jí zařadit. Napadla ho další teorie, která mu dávala větší smysl. Šipka pochází z foukačky schované pod kloboukem jednoho z nich. Jestli tu má někdo tajemství, tak ho najdeme v jejich řadách. Zavolal na Tiose a předal mu jí. „Nemyslet si, že šipka být ze sekty.“ Zvolal svůj verdikt. Po pár minutách se Ervin probral a postavil se na nohy. „Řekne mi už někdo konečně, co se tu stalo?“ Marie mu otřela zpocené čelo krajkovým kapesníkem a povídá. „Vypadá to, že jsi zakopnul a nepřekvapilo by mě pokud jsi za chůze zapisoval poznámky.“Indy se na ní lišácky podíval a oba dobře věděli, že pokud by mu předali pravdu, tak by to jeho staré srdce nemuselo snést. Jeho vzrůstající vzteklá nálada se nedala přehlédnout a den ode dne se to zhoršovalo. Indy mu podal kousek ze zbytku kokosu a on jej odhodil pryč.“Mám dost energie! Právě sem si dal nechtěného šlofíka a před hodinou jsem jedl datle.“Indy se porozhlídnul po okolí a dodal: „Ervine, zpomal tempo, protože ti moc nestačíme a Marie pak nemá prostor pro svou práci.“ V očích se zableskl náznak zklamání. Ve tváři to skryl za souhlasný výraz, který potvrdil letmým kývnutím. Vypadal unaveně i když zrovna chvíli spal. Překvapivě přišel se změnou plánu. „Co kdybychom se tu poblíž utábořili? Den se chýlí ke konci a čekají nás první náznaky močálů, které v noci nemusíme včas rozpoznat.“ Indy posunkem k Marii naznačil, že by to měli probrat někde stranou. „Sedni si tady na ten spadlý strom a odpočívej a my se zatím pokusíme zjistit od místních jaké tu máme nejlepší možnosti.“ Erv se usadil a pozoroval okolí. Místo zde připomínalo džungli. Prohlížel si břečťan popínavý v podobě liány obepínající kmen stromu. Zboku na něj vyskočil makak a vylezl až nahoru, kde se ztratil z dohledu. „Ten se má. Co mu vlastně schází?“ Prohodil do prázdna a jeho prsty se začaly třást. Otevřel deník a zaznamenal poslední události. Opodál mezitím probíhá diskuze..
Indy: „Navrhuji ho tu nechat s Tiosem a mezitím se pokusíme najít nějakou jeskyni, která by posloužila jako útočiště.“ Marie: „Myslíš, že tu něco takového najdeme?“
I: „Doufám. Ideální řešení vzhledem k možnosti nočního hlídání a to pouze jednoho přístupu.“
M: „Nebylo by rozumnější pokračovat bez nich? Zůstali by tu a čekali na nás, protože by nás potřebovali. Mezitím by mohli zjistit, co jsou ti osadníci zač. Až najdeme jeskyni, tak se pro ně vrátíme a třeba budou vědět něco víc.“
I: „Obávám se, že by se z osadníků mohla vyklubat rodinka kanibalů a to bychom je už nikdy nenašli.“
Marii odpověď zaskočila a nevěděla jak zareagovat. Bylo ticho. Zbledla, když si uvědomila, co vlastně navrhla. Oči se zalily slzami a následoval vzlykot.
M: „Když já to tak nemyslela. Šlo mi jen o jejich bezpečí!“
Indy jí objal a hladil po vlasech.
I: „Vím, že jsi to tak nemyslela a neber si to tak. Navrhuji Ervinovi sdělit, že budeme pokračovat v cestě, protože jsme dostali tip na oblast s jeskyni kde se utáboříme.“
M: „Co když jí nenajdeme?“
I: „Potom nám tuto informaci předal senilní plantážník, kterého jsme neměli brát vážně.“
M: „Skvělý plán. Jdeme za nimi.“
Tios s Ervinem již netrpělivě postávali u cesty. Stmívalo se a z džungle se ozývaly různé zvuky zvířat. Všichni se opět vydali na cestu.
Ervin: „Jonesi. Co jste se dozvěděli? Jaké tu máme možnosti?“
Indy: „Vydáme se na cestu k jeskyni ve které se utáboříme.“
E: „Jak daleko to je?“
I: „Tímto směrem skrz džungli.“
E:“Zbláznil jste se Jonesi? ..vždyť se stmívá a nemáme ani mačetu!“
I: „Mačetu jsem půjčil Tiosovi, který nám zajistí bezpečný průchod.“
E: „Na kolika expedicích jste vlastně byl Jonesi?“
I: „Hodně jsme o nich četl.“
E: „Bůh s námi.“
I: „Hlavně po cestě nezapisujte poznámky.“
E: „Nechte si ty řeči. Vyrážíme.“
Tios začal prosekávat cestu skrz neprůstupné části džungle. Indi zhotovil pochodeň a zajistil jim vetší pocit bezpečí. Ervin se rozpovídal o své sbírce nerostů, kterou vlastní na svém ranči a Marie se ho vyptávala na otázky s tím spjaté.
Napsat komentář